Ztělesněná mysl: znovuobjevení napojení těla

V našem každodenním jazyce často mluvíme o „zlomeném srdci“, „tíze břemene neseného na ramenou“ nebo o „vnitřním pocitu v břiše“. Tyto výrazy ukazují na hlubokou pravdu, kterou intuitivně chápeme, ale v ruchu každodennosti ji často opomíjíme: existuje hluboké a nerozlučné spojení mezi naším tělem a naší myslí. V tomto modulu bychom rádi prozkoumali pojem ztělesnění (embodiment) a nabídli cestu, jak se znovu propojit se sebou samými jako celistvými bytostmi.

Překonání uměle vytvořeného rozdělení těla a mysli

Po staletí převládal v západním myšlení trend oddělování mysli a těla. V tomto dualistickém („karteziánském“) pohledu bylo tělo se svými „přirozenými“ instinkty často vnímáno jako zdroj problémů či nežádoucího chování. Mnohé takzvané „smrtelné hříchy“, jako je obžerství či lenost, byly považovány za selhání vycházející z těla. Naproti tomu mysl byla povyšována do role naší racionální, tvořivé a „vyšší“ podstaty.

Toto rozdělení je však zavádějící a způsobuje zjednodušení. Moderní neurověda i kontemplativní praxe potvrzují, že mysl není izolovaným velitelem uzavřeným v naší lebce. Naopak – naše vědomí je ztělesněné: formuje se skrze tělo, je v těle zakořeněné a nelze je od tělesné zkušenosti oddělit. Jak známý neurolog Antonio Damasio zdůraznil, racionální myšlení není možné bez emocí a fyzických signálů těla. Chceme-li se skutečně znovu propojit sami se sebou i se světem, první krok spočívá v návratu k vlastní přirozené podstatě.

Moudrost ztělesněné zkušenosti

Ztělesněnost znamená, že vše, co se odehrává v našem těle, přímo ovlivňuje to, jak se cítíme, myslíme a vnímáme svět. Někdy je to zjevné – například když jsme nemocní, často se cítíme emocionálně zranitelnější nebo osamělejší. Jindy je tato souvislost jemnější, zejména pokud se domníváme, že děláme čistě „mentální“ práci, jako je učení nebo psaní článku. Přesto i tehdy na našem tělesném stavu velmi záleží. Výzkumy ukazují, že hlad, žízeň nebo únava výrazně ovlivňují naše myšlení a schopnost si věci zapamatovat.

V našem těle probíhají nesčetné procesy bez našeho vědomého vnímání. Už samotné obrácení pozornosti k tělu však představuje silný krok. Rozvíjení tělesného uvědomění je základním předpokladem hlubšího pochopení vlastního chování a znovunavázání kontaktu s naší autentickou podstatou. Tímto procesem můžeme začít jednoduše: postavíme se a jemně a pomalu „poklepáváme“ na různé části těla – jak uvidíte v následujícím videu.

Tento jednoduchý krok tvoří začátek mnoha účinných tělových praktik. Tělesné uvědomění lze dále rozvíjet aktivnějším způsobem – například vědomou chůzí, tancem či cvičením – pokud je naším hlavním záměrem vnímat vnitřní tělesné prožitky. Ti, kteří se chtějí vydat hlouběji, mohou využít zavedené metody, jako je Feldenkraisova metoda, Body-Mind Centering či různé formy tanečních a pohybových terapií – k těm se ještě vrátíme.

Ztělesnění jako cesta k odolnosti

Pochopení ztělesnění je klíčem k budování resilience (odolnosti). Tento pojem pochází ze systémové teorie a označuje schopnost systému navazovat kontakt se svým prostředím a
přizpůsobovat se mu tak, aby dokázal dosáhnout pozitivního výsledku, aniž by přitom ztratil svou podstatu a stabilitu.

U člověka je resilience schopnost být ve spojení s fyzickým a sociálním okolím, přizpůsobovat se výzvám, a přitom zůstat věrný sám sobě – v těle i v mysli. Čím jsme odolnější, tím lépe dokážeme čelit stresu, aniž bychom „ztratili rovnováhu“. Člověk s nízkou odolností se naopak může při krizi cítit, jako by se rozpadal. Vědomé propojení s naším ztělesněným já tvoří základ této životně důležité síly a umožňuje nám procházet náročnými situacemi s větší stabilitou a nadhledem.

V tomto modulu se budeme těmto tématům věnovat podrobněji – ale nejprve se rozhýbejme a znovu se napojme na své tělo. S tím vám pomůže následující video.
 

Zdroje:

• Damasio, Antonio R. Descartes’ Error: Emotion, Reason, and the Human Brain. Penguin Books, 2005.
•  Descartes, René. Meditations on First Philosophy. 1641.
•  Porges, Stephen W. The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation. W. W. Norton & Company, 2011.
• Franzini, E., Magnano, F., Purita, A., Rossi, A., Gojšić, J., Hudec, G., Ratz, J., Turoczi, L., Suhajda E. V., Vastag Zs. (2018). Restoring Resilience, Connecting to Nature and Self – Reference Frame. Rogers Személyközpontú Oktatásért Alapítvány.  Downloadable: https://www.connat.eu/index.php/project-documents/category/5-reference-frame?download=1:reference-frame
•  Varela, Francisco J., Evan Thompson, and Eleanor Rosch. The Embodied Mind: Cognitive Science and Human Experience. MIT Press, 1991.