V tomto modulu bychom rádi prozkoumali, jak nám příroda pomáhá proti stresu a vyhoření. Než se však k tomu dostaneme, je důležité nejprve pochopit, jak nedostatek kontaktu s přírodou tyto jevy podporuje.
V roce 2024 žije přibližně 58 % světové populace ve městech a podle odhadů OSN toto číslo do roku 2050 vzroste na 68 %. V Maďarsku žije přibližně 73 % obyvatel ve městech, v Polsku asi 60 % a v České republice přibližně 74 % – všechny tyto země vykazují stabilní nebo mírný růst urbanizace.
Urbanizace ovlivňuje přirozené prostředí, společnost a „přirozeně“ i jednotlivce. Přestože život ve městě má mnoho výhod, přináší také výzvy, které se mohou projevovat například takto:
To vše kontrastuje s mimořádnou lidskou potřebou hlubokého propojení se sebou samými, se svou komunitou a s přirozeným prostředím. Spoléhat se na léčivou sílu přírody je nejstarší formou psychoterapie a mnozí se k přírodě stále obracejí, aby se vyrovnali s životními obtížemi.
Život v přírodě a zranitelnost vůči ní provází lidstvo téměř po celou jeho historii. Teprve v posledních desetiletích, možná století, část lidstva vystoupila z tohoto přirozeného způsobu existence, což zanechalo výraznou prázdnotu. Richard Louv tento stav označuje jako „poruchu nedostatku kontaktu s přírodou“ (nature-deficit disorder). Nejde o lékařský termín, ale o stav, který poukazuje na důsledky odcizení od přírody, zejména u dětí, které dnes často tráví více času ve virtuálním než v přírodním světě. Louv doporučuje užívat tzv. „Vitamin P“ (Vitamin Příroda) – nově-starý přístup k propojení přírody, virtuálního světa a člověka. Zní to zajímavě? Podrobněji si to vysvětlíme v pozdějším článku.
Propojení s přírodou se „přirozeně“ rozvíjí ve světě, kde děti tráví hodně času venku. Ale co můžeme dělat v našem světě? David Abram (1996) zdůrazňuje, že přímá, vnímaná realita, se svou více než lidskou tajemností, zůstává dnes naší jedinou kotvou, zatímco elektronicky generované obrazy a sny formují náš prožitek světa. Pouze pravidelný kontakt s hmatatelnou zemí a nebem nám pomáhá orientovat se a proplouvat mnoha dimenzemi našich životů. Zároveň však můžeme i formovat svou vlastní vnímanou realitu a v budoucím článku nabídneme tipy, jak kompenzovat tvrdost městského života ve škole nebo doma.
V další knize (Becoming an Animal, 2010) Abram tvrdí, že k obnovení vztahu s přírodou je potřeba najít „nový způsob vyjadřování, který ztělesňuje naše bytí se Zemí… styl řeči, který otevírá naše smysly“. Náš jazyk formuje naše myšlenky a postoje, a naopak – naše myšlenky ovlivňují náš jazyk. Oblast ekologické lingvistiky (ecolinguistics) se zabývá ekologickým používáním jazyka, čemuž se budeme věnovat později.
Richard Louv na druhé straně doporučuje užívat „vitamin Přírodu“ a vytvářet hybridní spojení přírody a digitálního světa.
Všechna tato témata budou rozpracována v našich nadcházejících článcích a videích. Čeká nás tedy mnoho zajímavého! Prozatím se ale na chvíli odložme čtení, napijme se vody a hledejme propojení s přírodou kolem nás! Naše další video nám pomůže změnit pohled na ni.
Zdroje: