V předchozím videu jsme se podívali na to, jak přírodu vnímá David Abram. Slovo „příroda“ však může mít mnoho různých významů. Každý z nás si pod ním představí něco trochu jiného. Proto jsme oslovili lidi – odborníky, kteří pracují s lidmi nebo v přírodě – a zeptali jsme se jich na jejich osobní pohled. Ptali jsme se: Co pro vás znamená příroda a jak ovlivňuje způsob, jakým se vyrovnáváte s náročnými chvílemi ve svém životě? Níže shrnujeme poznatky z našeho výzkumu, který jsme provedli mezi poradci, trenéry a průvodci přírodou – lidmi, kteří pomáhají druhým.
Na otázku, co je to příroda, lidé odpovídali z různých úhlů pohledu. Někteří zdůrazňovali svůj osobní vztah k ní (často doprovázený živými popisy smyslových vjemů), jiní kladli důraz na ekologické aspekty, vztah člověka a lidských výtvorů k přírodě, nebo se na ni dívali z duchovní perspektivy.
Osobní odpovědi často zmiňovaly vztah k důležitým místům – domovu, městu s množstvím stromů, „mému vinohradu“, místu, kde oblohu objímá nekonečný prostor. Popisy zahrnovaly i smyslové prožitky, podle nichž poznáváme, co ještě je, a co už není příroda: barvy (zelená, modrá, červená oproti šedi betonu), dotyk země pod bosými chodidly nebo volný prostor nad hlavou. Jiní popisovali přírodu skrze činnosti, které v ní dělají – chůzi, pobyt venku, vnímání propojení s okolím.
Ekologická perspektiva spočívala v tom, že lidé přírodu definovali vyjmenováním jejích částí. Tři respondenti zdůraznili, že do přírody patří jak živé, tak neživé části. Nejčastěji byl zmiňován les, dále přírodní prvky jako voda, vzduch, země/půda, pak živé bytosti (rostliny, stromy, zvířata), přírodní útvary (poušť, hory, jeskyně) a nakonec vesmírné objekty (slunce, měsíc).
Odpovědi vztahující se k lidské činnosti nejčastěji vyjadřovaly, že příroda je to, co člověk nevytvořil – co zůstává nedotčené. Tento pohled byl jedním z nejvýraznějších. Pro některé to zároveň znamená, že město nemůže být považováno za přírodu. Jiní naopak vnímají, že i lidské výtvory mohou být součástí přírody, zejména pokud v sobě nesou její přítomnost – například strom s ptáky, na který se díváme z balkonu. Někteří také zdůrazňovali duchovní rozměr tohoto vztahu: příroda člověka naplňuje, přináší ticho a vnitřní harmonii.
Duchovní pojetí definovalo přírodu jako něco, co nás přesahuje – jako svobodu, nekonečno, sílu. Je to skutečnost sama o sobě, celý vesmír. A vůbec nejčastější odpovědí bylo: všichni jsme součástí přírody – lidé i zvířata jsme si rovni, jsme drobné části většího celku.
Na otázku, jak příroda ovlivňuje člověka v těžkých obdobích, se objevily dvě hlavní skupiny odpovědí: 1. příroda působí na člověka prostřednictvím pocitů a dojmů, které v něm vyvolává, a 2. pomáhá mu navázat kontakt se sebou samým. Někteří zmiňovali i duchovní přínos.
Respondenti se shodli, že příroda má na člověka v náročných chvílích hluboký vliv. Někteří vnímali, že různá prostředí vyvolávají různé emoce – rovina dodává energii, moře zklidňuje.
Jiní vyzdvihovali pocit bezpečí, který v přírodě zažívají, a možnost vnímat nekonečný pohyb světa kolem sebe.
Další zdůrazňovali, že příroda pomáhá člověku zůstat sám se sebou – ztišit se, zklidnit, meditovat a nalézt vnitřní rovnováhu. Každý k tomu přistupuje jinak: pro někoho stačí městský kout s květinami, pro jiného odpojení od internetu v horách. V tichu a temnotě jeskyní vznikají hluboké prožitky – takové, které patří jen tomu místu a na povrch se už nikdy nevracejí. Někdo nachází klid v rytmu svých kroků – když se soustředíte na každý další krok, běžné starosti mizí a vy jste plně tady a teď. Pro mnoho lidí je příroda i místem, kde mohou vědomě pracovat sami na sobě, dobít energii a znovu najít směr. Pomáhá také při fyzickém uzdravování.
Někteří hovořili i o duchovním obohacení, které v přírodě prožívají – o pocitu propojení s původními silami světa, o vnímání, že příroda je mocnější než my sami. Tento prožitek může změnit i vnímání smyslu života.
A teď otázka pro vás: Co je příroda – pro vás osobně? A jak vám může skutečně pomoci? V našem dalším článku se podíváme na odpovědi právě na tyto otázky.
Zdroje:
Franzini, E., Magnano, F., Purita, A., Rossi, A., Gojšić, J., Hudec, G., Ratz, J., Turoczi, L., Suhajda E. V., Vastag Zs. (2018). Restoring Resilience, Connecting to Nature and Self – Reference Frame. Rogers Személyközpontú Oktatásért Alapítvány. Downloadable: https://www.connat.eu/index.php/project-documents/category/5-reference-frame?download=1:reference-frame